Velké díky za kulturní obohacení

Tentokrát nebudu remcat, naopak, velice ráda bych poděkovala našim médiím, speciálně LN (měla bych napsat specielně, ať vypadám trochu intelektuelně), která mě svou cílenou masáží donutila vyhledat na internetu skupinu Ortel a naposlouchat něco jejich písní ( vyrostla jsem na chmurné ruské literatuře, patos a chandru miluju, vlastenka jsem též, nebála bych se napsat dcera národa Jana Žižky,  takže spokojenost plná).
   Sice jsem se trošku obávala, že se jedná o přímou reklamu na skomírajícího fógla zoufale toužícího po divácké sledovanosti, takže svou tvrdě vydělanou korunu jsem do sms neinvestovala, zato jsem se zájmem sledovala celé předávání cen.
    Překvapení se konalo, všichni byli  spokojeni a pan Chvojka konečně našel smysl svého života.
    Jen doufám, že nezůstane v půli cesty a kromě organizátorů a televizní stanice si vyžádá tvrdé potrestání všech nezodpovědných diváků, kteří místo aby hlasovali pro optimistické umělce pijící colu, sbírající céčka a zářících jak diadém hlasovali pro umělce zpívající texty s neblahým vyzněním.

Taková pěkná téma

Někdy mě fascinuje urputnost některých jedinců v používání jistých zajímavých slov.
Například bizard. O tomhle opravdu bizarním patvaru se popsalo už tisíce stran. Dokonce i v tak skvělých časopisech jako je všelijaká Šárka, Květa apod. byl minimálně jeden článek o tomto vskutku zapeklitém slově.  Přesto na bizard narážím dnes a denně. Proč, nevím. Možná jsou všude kolem nás příznivci značky Blizzard. Zajímavé je, že když vložím slova bizard, bizardní do vyhledávače, vyskočí na mě neskutečné množství odkazů na pornostránky. Na druhou stranu si říkám, že tam už je to  D snad i zaslouženě.


Taky mě vždy uchvacovala  individua, která jsou vysokou intelektuální úroveň dokládala  používáním slov specielní, eventuelní, potencielní, manuelní (mimochodem napsat tyto zrůdnosti mi dalo docela velkou práci, neboť Word je tvrdošíjně opravuje).

Takže speciální, potenciální, eventuální, manuální.

Co je však pro mně úplně nové, je téma. Nemyslím takové to obyčejné téma, co zná každý. Myslím TÉMU. Opravdovou nefalšovanou tému. Poprvé jsem se s ní setkala v krásném, obohacujícím  pořadu Popelka. Nejdříve jsem mysléla, že téma-dáma je nějaká krajová zvláštnost a až se přesuneme další týden do jiné lokality, téma sama od sebe vysublimuje. Ale ne. Téma se drží napříč všemi kraji a je se tetelím radostí, že zachytila zrození úplně nového hnusotvaru.

Mimochodem, celý život musím přemýšlet nejen o používání hnusotvarů, ale také o používání slov správných, spisovných, přesto dle mě nějakých divných.

Např. interupce, umělé přerušení těhotenství. Slyšel někdo někdy, že by se někomu podařilo na pár týdnů přerušit těhotenství a pak v něm vesele pokračovat?

Oblíbenou tchýní snadno a rychle

Jednoho dne se pravděpodobně stanu tchýní, doufám. Nevím, kdy to bude, zda tou dobou už nebudu kamarádit s potměšilým Němcem, proto raději teď, v plné duševní síle (no skoro, no) dávám dohromady pár spolehlivých pravidel, prověřených časem, prostorem i četností, jak se stát milovanou tchýní.

• již při prvním setkání je nutno zjistit, zda nastávající nevěsta není příliš mlsná (mlsnou kozu nebrat, pamatuji si jednu pohádku o mlsné koze a opravdu nedopadla dobře), za přiměřenou krmi je doporučována hnědá jakoby omáčka (snoubenka si vzpomene na UHO a bude se cítit uvolněně) s cucky chleba ( nahrazuje vítání chlebem a solí)
• po obědě je nutno upevnit navozený přátelský vztah, takže je dívka (popř. hoch, omlouvám se za genderovou nevyváženost)  vyexpedována ke dřezu k mytí nádobí (je vhodné archivovat nádobí delší dobu, jen ať návštěva vidí, jaké dobré pokrmy jsme již snědli)
• během svatby je důležité včas zajistit svatební dary "ze své strany" a nonšalatně si je odnést domů
• taktéž je nezbytné přítomné informovat, že "já" synovi/dceři nic nedávám,  protože to je jediné správné, tak to má být, je to pro jeho/její dobro (což bývá pravda pravdoucí)
• pro utužení vztahů je fajn chtít po nevěstě kus svatební kytice
• při první návštěvě novorozeného vnoučete je skvělé dlouze a velmi dopodrobna  vyprávět o jiném svém vnoučeti, daleko kvalitnějším 
• vlastně jakkoukoliv konverzaci lze proteplit dlouhými bajkami o nadstandardním vnoučeti
• nekonečných příběhů o jiném vnoučeti nikdy není dost
• žádnou kojící matku nepobaví nic tak skvěle, jako rozvláčná vyprávění o čepičce jiného vnoučete
• vpravdě důležité je zamýšlet se nahlas, proč vnouče ještě nechodí, nesedí, nemluví, nechodí na univerzitu
• pak již  zbývá jen nedivit se pokaždé, když klíč nepasuje do zámku dveří svého rádoby dislokovaného pracoviště

Fast life

    Čím je člověk starší, tím život plyne rychleji. Stará pravda, přesto by se ta stará dáma ze Starého bělidla divila (to, že paní bylo 59, když z bělidla odešla k Johaně, tudíž v údolíčku krmila slepice a buzerovala děti coby statná padesátnice fakt nebudu rozebírat), jak čas letí.
   Abychom  s tou časovou smrští jakž takž drželi krok, chodíme do fast foodů, kupujeme fakt fast elektroniku s minimálně jedním kurvítkem včetně  a oblékáme si fast hadry.
   Nemíním tady polemizovat o tom, jak je to skvělé nakupovat spoustu tenkých tričinek a téměř průhledných šatiček na tři použití a tím udržovat zaměstnanost.
    Nemíním se ani rozhořčovat nad tím, jak výroba  viskózy pro všechny ty téměř nepoužitelné  nádhery ničí životní prostředí a zásoby ropy pro všechen ten polyester taky nejsou nekonečné.
   Pevně doufám, že se již někde dalo dohromady pár moudrých hlav a a ty nám brzy sdělí, že výroba pro výrobu je cesta do pekla.
   Já chci jen sdělit, že už mi není sedmnáct, tudíž nepotřebuji každý čtvrtek nový hnushadřík v šatníku (vlastně to jsem neměla ani v těch sedmnácti) a pokud si koupím něco na sebe, byla bych ráda, kdyby věc byla nositelná aspoň sezónu, tj. tři měsíce.
   Ráda bych, aby letní pantofle zakoupené v červenci vydržely do konce srpna. Ne jako tyto červené botky zakoupené v půlce července v řetězci již v letním výprodeji za sice krásných 149 Kč, ale...

Již po jednom dni se podrážka začala zvláštně rozpadat, ale tehdy jsem jen fanfarónsky pohodila hlavou. Přece nebudu reklamovat boty za 149, přece do srpna vydrží. Stav k 17.8.

Asi jsem se nemístně potila či co.

Pak se začal bortit korek a odchlipovat textilní ozdoba

Skoro se mi chce říct, že na tom nic zdobného není

Přísahám, že jsem v nich ani jednou nešlápla do louže, ale když se tak zamyslím, nosila jsem je do města a ty chodníky jsou asi nějaké tvrdé. Dobře mi tak

Ne, opravdu jsem dlouho nechodila jako bezdomovec, stačilo pár cest do města a už nabyly těchto zajímavých tvarů. Jo, bylo to hned

Máme nové sousedy

Právě jsem se vrátila z dovolené a chtěla jsem dát dohromady pár poznatků z Viru, abych je do jara, až se budu rozhodovat o další dovolené nezapomněla, ovšem co jsem spatřila hned po otevření domovních dveří, mě přinutilo si zaremcat si na jiné téma.

je prima po návratu z dovolené spatřit něco tak domáckého

 Máme nové sousedy, 

ne že bychom na tento druh obyvatel nebyli v našem bohem zkoušeném domě zvyklí. Již víme, že výchova  (no vlastně nevím jestli je to výchova) především nesmí děti frustrovat (vlatně ani jejich rodiče, kteří by pak neměli čas na jiné bohulibé činnosti), takže volně pobíhají po schodišti a občas jim také něco upadne ( že jejich rodiče frustruje  úklid je tak nějak samozřejmé).

Také na tento pohled jsme už víceméně zvyklí.

Vždycky mě zajímalo, co jedince vede k tomu, položit odpadky vedle kontejneru, když už je milostivě k němu donesli

Správně vhodit odpadky, to není jen tak, je načase, by se nějaká nevládní organizace začala plně věnovat výuce.

Ovšem nejnovější přírůstek, ten všechny strčí do kapsy. Pokud vidí v cestě překážku, jde do toho jako chlap. Proč by dveře odemykal, jako nějaký měkkýš, když se dají mužně otevřít jinak.

Možná je mladý pan jenom frustrován, že nemohl vystudovat jadernou fyziku

No a pokud nějací zabedněnci nechají dveře opravit, musí se na věc od lesa, nebo-li z druhé strany

Ale jinak jsou noví sousedé fajn, ušetřím za rádio.

Když dovolená, tak v Chorvatsku 4

A je to tady, venku peklo, takže se člověk těší, až se trochu ošplouchne ve vodě, kterou mu škodolibý praotec Čech doma nedopřál. Ano, i já se řadím, k těm křupanům, co si  na dovolené u moře chodí lehnout téměř každý den na pláž!!! a dokonce vlezu i do vody (jako opravdu do moře)!!! No jsem buran a samozvaní arbiteři aspoň mají o čem psát, když už jim docházejí ponožky.

Pag na Pagu

   Opravdu hezké, staré městečko, kde se dá po večerech příjemně procházet a každý večer do jiné slastičarny zajít.

   Ovšem, kde jsou plusy, tam musí být taky mínusy. Z většiny apartmanů je to docela daleko na pláž.  V samotném městě jsem objevila dvě, štěrkovou u hotelu Pag, za mně tedy nic moc, přeplněná, do vody se chodí po žebříku a městská, rádoby písková, našlapaná hlavně rodinami s dětmi. Jsou na ní dva tobogány a trampolína, takže rachot celý den.

městská pláž mi půvabná opravdu nepřišla, ale kdo se rád mačká, ten si určitě přijde na své

 Jelikož jsme i na tuto městskou museli jezdit autem, raději hledali něco jinačejšího.
   A stálo to za to. V okolí je spousta pláží, dostupných autem, na kole nebo na člunu (všechno se dá bez problémů zapůjčit, i tem člun, jeliž jsme v Pažském zálivu, lze i bez zkoušek).

dají se najít pláže, kde je člověk opravdu sám

   Já byla velmi spokojena, ovšem pro milovníky stánků a společenského ruchu nic moc.

na těch, přístupných autem už jistota samoty není tak velká

Šimuni po bouřce byla taky docela fajn

Když dovolená, tak v Chorvatsku 3

   A už je to tady, články o cestě do Jugošky rostou jako houby po dešti (není divu, už dvě noci krásně propršelo), člověk se z nich dozví nevídané informace. Ku příkladu mě velmi zaskočila zpráva otištěná v mnoha médiích, že největší fronty u mýtné brány Lučko bývají v sobotu. To by člověk fakt neřekl, já se schválně vyhýbám čtvrtku  a hle, zapeklitá je sobota.
   Ale mnohem raději než články s přínosnými informacemi mám diskuzi. Je neuvěřitelné, kolika lidem leží na srdci blaho spoluobčanů a zrazují je od dovolené v Chorvatsku, neboť

• jsou tam kameny
• jsou tam oblázky
• není tam písek
• jsou tam Chorvati
• jsou tam ježci
• jsou tam socky
• je tam draho
• pro vstup je nutný minimální počet šest paštik na hlavu
• za ty prachy, co dá socka za apartman bez paštiky a kečupu v Chorvatsku mazaného Pepíka obsluhuje v Egyptě Nefertiti nahoře bez  v pětihvězdičkovém hotelu. 

Takže je to jasné, dokoupit paštiky, kečup, ponožky a v sobotu  vyrazit, ale kam.

Vrbnik na Krku

   Krk je ostrov s nebývalým půvabem, vede na něj most, což je pro mě plus nepředstavitelných rozměrů.

most, jistota je jistota

  Na ostrově je k výběru několik městěček, propojených sakra úzkými silničkami.
  Jedno z nich je Vrbnik. Maličké, malebné městečko, které se dá projít během jedné večerní procházky. Pár restaurací a cukráren, pro milovníky klidu jako stvořené.

žádné velké letovisko

   Pláže jsou přímo ve městě dvě, Zgribnica a Kozica. Při objednávání apartmánu jsem měla více štěstí než rozumu, jelikož jsem ho objednala v ulici Supec (bydlet někde dále a tahat se každé ráno úzkými křivolakými uličkami, asi bych měla úplně jiný pohled na věc), takže přímo nad pláží Zgribnica, pár minut chůze příjemným hájem od Kozice.

Zgribnica opravdu není velká, samozřejmě Modrá vlajka

moře opravdu čisté

Kozica, záruka klidu

 Když jsem je viděla první den, docela mi zatrnulo, pláže to jsou opravdu malé. Neuměla jsem si představit, kam se všichni smístí. Smístili nebo vyjíželi na pláže mimo město, nevím.

asi 2 km od Vrbniku

v blízkosti je taky jedna písečná, opravdu nevím, co na tom písku kdo má

 V každém případě, ač to zní neuvěřitelně, nikdy nebylo lidnato (červenec).
Závěr: dovolenou bych klidně zopakovala, ale opravdu jen s ubytováním u pláže.

při jakémkoliv výletu po moři narazíte na delfíny

 

Když dovolená, tak v Chorvatsku 2

Léto se nezadržitelně blíží, zásoby játrových paštik ve spižírnách milovníků Jugošky rostou, novináři oprašují články o učitelkách sežraných žralokem u ostrova Krk, takže je čas začít vážně přemýšlet, kam se letos vrtnout.

Drage u Pakoštane

   Draje je malá vesnička, pár opravdu malých obchůdků, dvě restaurace. Na večerní zevlování to není, zato se tam dá krásně korzovat podél pláže.

Ty jsou pro mě jedny z nejhezčích pláží v Chorvatsku. Ovšem nutno dodat, že já miluji pláže malé, nejlépe skalnaté (nepochopila jsem to obrovské každoroční množství dotazů na všech možných diskuzích ohledně tipů na písčité pláže. Ty zkrátka v Chorvatsku nejsou a pokud ano, stojí za houby).

   Ovšem pokud si chce člověk užít a ne nervovat se, zda mu nejlepší fleky nezaberou Germáni, čtoucí si ve svých e-knihách od slunka východu až do západu,  je nutné vyvarovat se několika chyb.
1. Neubytovat se za Jadranskou magistrálou.
2. Neubytovat se za Jadranskou magistrálou.
3. Neubytovat se za Jadranskou magistrálou.
Magistrála je celý den plná projíždějících aut, nákladních zvláště. Ani když se ji podaří bezpečně přejít, není vyhráno. Všechny cesty vedoucí ke třem plážím jsou krkolomé, úzké, plné aut jak zaparkovaných, tak projíždějících.  Cesta pro pěšího je docela adrenalinový zážitek, cesta autem jak by smet, s bonusem hledání místa k zaparkování.

  Zkrátka, chce to ubytování, co nejblíže pláže,  doporučuji (aspoň já to tak udělám, pokud do těch míst ještě někdy zavítám) ubytovat se v apartmánu někde v ulici Hrvatske mornarice. Pak člověk v klidu dojde po štěrkovém chodníku ke skalnaté pláži, kde jsou upravená plata. Ta jsou tak pro dvě až 4 lehátka, takže člověk má krásný pocit soukromí.

 Chodník pokračuje sál, až k jemné štěrkové pláži, u které je příjemná cukrárna (no, ale tam se přece nechodí, vždyť máme sebou ty lančmíty psali na Blesku).

Kousek přes lesík je další příjemná pláž.

V Drage se dá i bez kapitánské licence zapůjčit motorový člum a projet se kolem mini ostrůvků kolem či zajet do úžasně teploučkých zátok.

Koneckonců, k nejbližšímun ostrůvku lze doplout i na gumáku.

Taky je fajn se ubytovat na druhé straně vesnice, v ulici Zagrebačka, pak je to co by kamenem dohodil zas jiným krásným platům.

 Kousek od Drage je Vranské jezero, sice blbost jít k jezeru, když jsme přece u moře, na druhou stranu po večerech tam opravdu není kam jít, takže i procházka k jezeru se hodí.

Když dovolená, tak v Chorvatsku 1

Před týdnem, běhen velikonoční chumelenice, na mě přišly ty pravé dovolenkové myšlenky. Jelikož jsem něco mezi zbabělcem a charakterem, který odmítá svými potem a slzami zkrápěnými bankovkami  podporovat životní úroveń islámských zemí, okamžitě jsem ze svých úvah vyloučila oblíbenou metu (či snad mekku) rádoby české střední třídy, Egypt a Tunisko.

Turecko se mi taky moc nepozdávalo, takže jsem zabrousila na oblíbené evropské destinace v Řecku a Bulharsku. Asi po dvou hodinách prohlížení ubytoven vhodných pro spartské vojáky a výhrůžek, co všechno je za zvláštní poplatek jsem pochopila, že ani tentokrát mě dovolená v Chorvatsku nemine  (autem a v apartmanu).

 A tím pádem se nevyhnu  ani sveřepým frázím některých známých a samozřejmě také novinářů s náležítým přehledem, majícím kořeny v sedmdesátých letech minulého století.

Zvlášť houževnatá a moje nejoblíbenější  klišé jsou

• a to ti nevadí, že provaříš dovolenou-nevím proč, si někteří lidé myslí, že v Chorvatsku na rozdíl od jiných zemí je nutné ládovat se od rána do večera, asi tak 6x více než doma a restaurace tam byly zrušeny zvláštním ministerským výnosem. Taky by mě docela zajímalo, kam že to někteří znalci chodí u nás na pizzu, když ta za 35 kun se jim zdá hodně vykuněná.
• jak naskládáte do auta jídlo na dva týdny? v Chorvatsku neexistují obchody s potravinama, ty Lidly, Kauflandy a další supermarkety jsou hologramy, kterými si potměšilí Chorvati dělají legraci z turistů.

• kolik berete paštik? to je moje vůbec nejoblíbenější hláška. Nikdy jsem nepochopila, proč lidé, kterým paštiky nechutnají, by se měli po překročení chorvatských hranic vrhat na jejich masovou konzumaci. Stejně tak nevím, proč by měli být opravdoví konzumenti paštik tak pranýřováni. Někdy čekám, kdy se na ně vyhlásí hon. 

Ale dost frází, teď je nutné vybrat místo. Navštívila jsem jich už pár a každé mělo své pro a proti.

Biograd na Moru

Tak na rovinu, v tomhle městě už dovolenou nestrávím. Městečko je to sice pěkné, asi 30 km jižně od Zadaru, dá se tam krásně po večerech courat, dát si každý večer zmrzlinu v jiné slastičarně či vykuněnou večeři na jiném místě.

Biograd na Moru je pro večerní zevlování jako dělaný

Historické centrum je malé, ale hezké

 Restaurací a zmrzlinových stánků všude dost, ale ty pláže.  Nu jsou pěkné, tak kolem sedmé hodiny ranní.

Bošana, ráno v půl osmé, to je turista ještě plný optimismu

Nebo taky po bouřce.

Nejblíže  jsem loni měla na pláž Bošana. Po příchodu v brzkých ranních hodinách, tj. kolem jedenácté jsem byla poněkud v šoku. Mírně řečeno, hlava na hlavě. Pláž hezká, moře čisté, ovšem hustota obyvatelstva nepopsatelná (ze strachu jsem ani nefotila).
Teda to jsem si myslela, dokud jsem se nezašla podívat na pláž Dražica. Skvěle vybavená pláž, atrakce pro děti, čisté moře. Pokud někomu nevadí, že mezi lehátky nejsou mezery a občas se může stát, že uplně cizí paní na vedlejším lehátku usne a rozhodí ruce na dvě lehátka kolem, pak je toto místo ideální.

Pro mě nejvzdálenější pláž byla Soline, písečná (nevím, proč se tomu říká písečná, pro mě je to jemný štěrk), ovšem taky pěkně zahuštěná.

Nakonec jsem situaci vyřešila tak, že jsem chodila až na severní konec Bošany, kde jsem neriskovakla  cizí koleno na svém lehátku.

Severní část Bošany

Můj závěr: v červnu nebo září zřejmě příjemné místo. o prázdninách nikdy více.

Slovníček 1

Malý strukturovaný slovník uvádějící na pravou míru věty, které nedobrovolně, o to však častěji posloucháme 1

Bodrá slova  chlap-chlap

Jsem tak rád, že nemám na krku manželku a děti.    
 -Jsem neschopný zoufalec.
Naštěstí moje přítelkyně se nechce vdávat.           
 -Moje přítelkyně stále doufá, že se jí podaří sehnat něco lepšího.
Moje přítelkyně je manažerka.                               
-Dívat se na ni moc nedá, zato nemá žádný smysl pro humor.
Včera jsem se byl s kámošem proletět letadlem.       
-Včera jsem byl s jiným zoufalcem na kolotoči.
Moje bývalá byla vyloženě konzumní typ.                 
-Odmítala spát v posteli po babičce vyrobené léta páně 1964 národním podnikem Všeumakart.     

Jiskřivě ležérní slova před a na srazu   napříč pohlavími

Zlato, doufám, že dorazíš na sraz.                           
- Jsem rozvedená, bez peněz a fakt už někoho  potřebuji, při nejhorším i tebe.
Mám účetnickou firmu, nechceš udělám ti daňové přiznání                                               
-Jsem úplně bez peněz v drsnější podobě  Zkouknu, jestli bys stál za to
Zrovna si dávám oddych.    
-  Jsem registrován(a) na ÚP.
Zrovna dávám dohromady projekt.                        
- Jsem registrován(a) na ÚP.
Zrovna rozjíždím větší věc.                                      
- Jsem registrován(a) na ÚP.

                 

Lákavý Aliexpress

Už  několikrát jsem nakoupila na jednou skupinou žen tak oslavovaném a jinou skupinou opovrhovaném aliexpressu.
Nutno říci, že jsem v rámci možností byla spokojená s kvalitou i cenou. Možná je to náhodou, možná je to tím, že můj selský rozum mi zabránil uvěřit tomu, že za 1084 Kč  je možné zakoupit svatební šaty, kde na první pohled  spotřeba materiálu, práce a energie odpovídá částce mnohem vyšší.

zdroj aliexpress

Myslím, že je potřeba se řídit několika pravidly a pak se zklamání nedostaví.
Například je nutné počítat s tím, že v zakoupených šatech fakt nebudete vypadat jako slavná vévodkyně,  zvláště ve velikosi 3XL, a to ani tehdy, kdyby nějakým omylem čínská švadlenka šila ze stejného materiálu.

zdroj aliexpress

No a taky by bylo rozumné neočekávat, že za  552 Kč bude přibalen i Vilém.

Rovněž není zrovna dvakrát chytré očekávat, že po nákupu na aliexpressu se zákaznici výrazně zůží pas a narostou prsa. 

zdroj aliexpress

 To už jsem říkala, že nepokládám za moudré očekávat za 361 Kč  materiál, ve kterém se ukazuje Victoria?

Spíš je nutno očekávat něco takového. (Nutno uznat, že někteří prodejci vkládají reálná fota)

zdroj aliexpress

V čemž bude občanka s velikostí M vypadat takto

Při zachování soudnosti a zdravého rozumu nemám s nakupováním přes aliexpress problém, u mnoha výrobků bývají i reálné fotky, které by měly běžného střízlivého člověka upozornit na možnost, že v té úžasné večerní róbě za pětikilo opravdu Hollywood nezbourá.
Mám doma dva páry stříbrných náušnic se sladkovodními perlami pěkně zpracované za příjemnou cenu a taky nějaké to tričko z pěkné, pevné bavlny, šaty a jsem spokojená.

Dokonce ani různí přeprodejci na slevových portálech mi nevadí. Přeškrtnutá původní cena výrobku mě většinou u ranní kávy pobaví  zároveň se vzpomínkou na sitcom Marta a Věra.

Co mě však dokáže vytočit jsou přeprodejci na aukru, tvářící se jako prodejci kvalitních výrobků, které však většinou ani neviděli. Pravda dodací lhůta nad 35 dní by měla průměrně myšlenkově zdatnému jedinci napovědět, že dobrák ještě týž den zboží objedná na ali a pak bude sám překvapen, ale mnohdy se stává že lhůta je optimisticky tak zkrácená, až se i rozvážný člověk odhodlá k zakoupení zboží u něhož předpokládá identitu s fotografií.


ceny byly převzaty a zprůměrovány z aliexpressu a přepočteny dle aktuálního kurzu

Lesk a bída věrnostních akcí

Není nad pořádnou slevu. To ví každý.  Zákazníka vždy potěší, když si v náruči odnese boty za 499 Kč s decentně dvakrát přelepenou cenovkou, kde se na nejspodnějčí vrstvě skví skvostná cifra 1499 Kč. Obchodník je taky rád, neboť ty křusky mu už nějaký ten pátek dost překážely a s prodejem za 499 počítal.
Zkrátka není nad slevu, čím vyšší, tím lepší.  To, že je počáteční cena proto víc než mírně nadsazena, je zbytečné rozebírat.I když toho o různých strategiích je mnoho známo, sleva vždy zahřeje u srdce.

Že o tom vědí obchodníci své je jasné. Nabízí slevy na všech frontách, vydávají letáky, jen ať je lid spokojen.
Ale ze všeho nejlepší je dostat za nákup se slevou ještě další odměnu. A proto bůh seslal věrnostní akce. Za každý výhodný nákup ještě kupónky a ty pak vyměnit za nějaké zboží. Luxusní samozřejmě. Doplatek je pouze tako malichernost, o které škoda mluvit.

A tak toho času probíhá např. věrnostní akce pro zákazníky, kteří by rádi pomocí nasbíraných kupónků zakoupili výrobky BOSCH. Slibovaná sleva je až 71% oproti doporučované ceně. Tak to už je teda na pováženou.

69,  to číslo ale umí nabudit správnou náladu

Co na tom, že tyčový mixér BOSCH MSM6 lze zakoupit za  698 Kč až 960 Kč. Je to přece tak lákavé zakoupit tyčový mixér za 669 Kč,  když  doporučená cena výrobce je 2199Kč. Pro jistotu dostane výrobek označení MSM6BRE, které je na internetu nedohledatelné.  Pravděpodobně je vyroben jen pro různé akce.
Je úžasná ta víra obchodníků, že co zákazník, to blbec, který si nedokáže najít srovnatelné zboží např. BOSCH MSM6B500.
Necítím se obchodem oklamaná, protože si dokážu tak jako většina lidí najít analogický výrobek a jeho cenu, jen stále nechápu tu nezměrnou touhu obchodních řetězců dělat z lidí blbce. Vždyť kdyby nabídli tyto "výrobky za odměnu" soudným způsobem, např. sleva 300Kč z doporučené ceny 969Kč,  zakoupilo by si je stejné množství zakazníků jako při téhleté nesoudné akci..

Zde je krasavec, opravdu v krabici nebylo přibalené žádné převapení. Vím, že jsem pouze laik, přesto bych se opovážila tvrdit, že mixér je stejný jako ten na následujícím obrázku. Výkon 350W.

zdroj www.mall.cz

Vždyť výrobky BOSCH jsou opravdu dobré a cena 669 Kč přijatelná, tak proč dělat ze zákazníka tupou ovci  informací o nějaké nesmyslné doporučené ceně.

Jak je důležité mít bohatého příbuzného

V každé širší rodině se nachází nějaký bohatý příbuzný. Myslím na peníze,  ne na ducha.  Rodin, kde se na míle daleko žádný duševně bohatý člověk nevyskytuje je nepočítaně. 

 Ale zpátky k těm mincemi oplývajícím příbuzným. Je vcelku jedno, jakých reálných hodnot jejich jmění nabývá, důležité je to, že oni vědi, že jsou nejbohatší v kraji a neopomenou to pravidelně připomínat. Příbuznost a styk s takovými lidmi pak přináší mnohá pozitiva.

• boháči pravidelně obměňují svůj šatník, tudíž rádi poskytují obnošené šactvo svým méně šťastným blízkým. Tyto pak blahosklonně obdarovávájí skvělými bundami z osmdesátých let, tričky se žmolky, ovšem Nike, s nevtíravými dírkovanými vzory  či ladně hranatými saky
• vyloženě příznivá situace vzniká ve chvíli, kdy bohatci pomalu odrůstají děti , zatímco chudák má děti mnohem mladší. Pak jsou poměry s hračkami  velmi příznivě vyřešeny, neboť takové malé chuďasovo dítě bývá pravidelně obdarováváno umělecky sežmolkovanými  jednookými plyšáky, párajícími baťůžky či drahými mechanickými nefunkčími hračkami.
• občas se může stát, že chudina bývá obdarována i většími předměty, jako třeba stará dětská sedačka do auta či na kolo, sáně a jiné. Tehdy je třeba si daru považovat  a po konci potřeby se jej nezbavovat, naopak je třeba jej milosrdnému jedinci vrátit, aby ten pak mohl svým laskavým darem obšťasňovat další potřebné. Tady občas vznikají náročnější situace, kdy dobrotivý bohatec si nepamatuje přesně, koho ze svých příbuzných darem obdaroval a může vyžadovat navrácení od toho nesprávného. V tom případě musí chuďas uvést věci na pravou míru, tak aby nikoho neurazil.
• ale ne všechny dary jsou hmotného rázu. Při styku s vlídným bohatcem si např. chudina skvěle cvičí paměť, neboť, je-li pozvána přívětivým blízkým do restauračního zařízení, nikdy si nesmí zapomenout peníze.  Bohatý člověk totiž u sebe peníze nikdy nemá, aby neměl pokořující pocit, že jej někdo využívá. Vždyť i jen jeho přítomnost je obrovským vyznamenáním pro nuzáky.
• a v neposlední řadě chuďas může uvítat bohorovnou návštěvu a může si dovolit ten luxus nemít žádný názor na politiku, kulturu, sport či mezilidské vztahy, neboť si může být jist, že ten správný úsudek mu bude laskavě předložen a on pouze převezme, aniž by se musel zatěžovat nějakými poznámkami k němu.

Když lyžák, tak povinný

A opět nastal čas zimních lyžařských výcviků. Povinných jak jinak. Přesně dle starého známého přísloví „Co Čech, to lyžař“. 

Zajímalo by mě, jak vznikla tradice těchto povinných výcviků a proč se v dnešní době stále drží. 

Jistě, všichni víme, že vlekaři jsou chráněný druh a tudíž je nutné jim posílat stále nové a nové klienty. Zvláště pak v době teplé zimy, kdy by bezohledného, neuvědomělého člověka ani nenapadlo, aby jel podpořit svého vlekaře a v šestnácti stupních za jarního, příjemného větříku si pěkně zalyžoval, je tento specifický, zřejmě ohrožený druh nutné chránit všemi dostupnými prostředky. 

A tak jsou lyžařské kursy stále povinné. Samozřejmě, lze se jim vyhnout. Mnohé základní a střední školy občas lehce soucítí s rodiči, kteří nemají zrovna po kapsách osm tisíc korun českých na postarší výbavu a pět šest na výcvik a milosrdně osvobodí děti od účasti na povinném kurzu po doložení nízkého příjmu rodičů. 

Co na tom, že takové dítě se pak cítí ponížené, o rodičích nemluvě a slušný kantor se rdí až na místech, kde záda ztrácejí své jméno. Pro splnění vyšších cílů je třeba přinášet oběti a pokoření pár dětí je ve srovnání s nižším ziskem vlekaře je vskutku nedůležité. No bóže, tak si Mařka v koutku popláče, však ona si zvykne, že jsou privilegované druhy a ty ostatní.

Takové děti pak chodí do školy, aby týden ve třídě sledovaly videa o lyžařských stylech a první pomoci  spolu se šťastlivci, kteří se neúčastní ze zdravotních důvodů. Všichni občas pronesou hlášku o nemocných kloubech a křivé páteři, neboť děti, i když se to nezdá, jsou většinou soucitné

Ovšem se skupinou dětí, které by se taky rády vyhnuly povinnému kurzu, neboť jim lyžování nepřijde jako důležitá životní náplň, ale příjmy jejich rodičů jsou více méně průměrné, s tou je potřeba jednat nemilosrdně.  Přece není nic důležitějšího než pomoci vlekařům za teplých lednových dní. Co je to nějakých uvozřených  pár tisícovek za vybavení, které bude použito celý jeden týden v životě. Priority jsou dané: podpora vlekařského průmyslu.  Koneckonců dnes již za svých pár peněz může každý rodič  pozorovat své ratolesti skrz webovou kameru, jak vesele krouží mezi loužemi. Je možné, že i kytičku sněženek dobře vychované dítě domů přiveze. A to se cení.

http://lide.uhk.cz/pdf/ucitel/zumarmo1/aspekty/prilohy/04.pdf

Pro základní i střední školy je lyžařský výcvik povinný, protože je součástí osnov tělesné výchovy. Plní kromě jiného funkci zdravotní a zotavovací.