Lesk a bída věrnostních akcí

Není nad pořádnou slevu. To ví každý.  Zákazníka vždy potěší, když si v náruči odnese boty za 499 Kč s decentně dvakrát přelepenou cenovkou, kde se na nejspodnějčí vrstvě skví skvostná cifra 1499 Kč. Obchodník je taky rád, neboť ty křusky mu už nějaký ten pátek dost překážely a s prodejem za 499 počítal.
Zkrátka není nad slevu, čím vyšší, tím lepší.  To, že je počáteční cena proto víc než mírně nadsazena, je zbytečné rozebírat.I když toho o různých strategiích je mnoho známo, sleva vždy zahřeje u srdce.

Že o tom vědí obchodníci své je jasné. Nabízí slevy na všech frontách, vydávají letáky, jen ať je lid spokojen.
Ale ze všeho nejlepší je dostat za nákup se slevou ještě další odměnu. A proto bůh seslal věrnostní akce. Za každý výhodný nákup ještě kupónky a ty pak vyměnit za nějaké zboží. Luxusní samozřejmě. Doplatek je pouze tako malichernost, o které škoda mluvit.

A tak toho času probíhá např. věrnostní akce pro zákazníky, kteří by rádi pomocí nasbíraných kupónků zakoupili výrobky BOSCH. Slibovaná sleva je až 71% oproti doporučované ceně. Tak to už je teda na pováženou.

69,  to číslo ale umí nabudit správnou náladu

Co na tom, že tyčový mixér BOSCH MSM6 lze zakoupit za  698 Kč až 960 Kč. Je to přece tak lákavé zakoupit tyčový mixér za 669 Kč,  když  doporučená cena výrobce je 2199Kč. Pro jistotu dostane výrobek označení MSM6BRE, které je na internetu nedohledatelné.  Pravděpodobně je vyroben jen pro různé akce.
Je úžasná ta víra obchodníků, že co zákazník, to blbec, který si nedokáže najít srovnatelné zboží např. BOSCH MSM6B500.
Necítím se obchodem oklamaná, protože si dokážu tak jako většina lidí najít analogický výrobek a jeho cenu, jen stále nechápu tu nezměrnou touhu obchodních řetězců dělat z lidí blbce. Vždyť kdyby nabídli tyto "výrobky za odměnu" soudným způsobem, např. sleva 300Kč z doporučené ceny 969Kč,  zakoupilo by si je stejné množství zakazníků jako při téhleté nesoudné akci..

Zde je krasavec, opravdu v krabici nebylo přibalené žádné převapení. Vím, že jsem pouze laik, přesto bych se opovážila tvrdit, že mixér je stejný jako ten na následujícím obrázku. Výkon 350W.

zdroj www.mall.cz

Vždyť výrobky BOSCH jsou opravdu dobré a cena 669 Kč přijatelná, tak proč dělat ze zákazníka tupou ovci  informací o nějaké nesmyslné doporučené ceně.

Jak je důležité mít bohatého příbuzného

V každé širší rodině se nachází nějaký bohatý příbuzný. Myslím na peníze,  ne na ducha.  Rodin, kde se na míle daleko žádný duševně bohatý člověk nevyskytuje je nepočítaně. 

 Ale zpátky k těm mincemi oplývajícím příbuzným. Je vcelku jedno, jakých reálných hodnot jejich jmění nabývá, důležité je to, že oni vědi, že jsou nejbohatší v kraji a neopomenou to pravidelně připomínat. Příbuznost a styk s takovými lidmi pak přináší mnohá pozitiva.

• boháči pravidelně obměňují svůj šatník, tudíž rádi poskytují obnošené šactvo svým méně šťastným blízkým. Tyto pak blahosklonně obdarovávájí skvělými bundami z osmdesátých let, tričky se žmolky, ovšem Nike, s nevtíravými dírkovanými vzory  či ladně hranatými saky
• vyloženě příznivá situace vzniká ve chvíli, kdy bohatci pomalu odrůstají děti , zatímco chudák má děti mnohem mladší. Pak jsou poměry s hračkami  velmi příznivě vyřešeny, neboť takové malé chuďasovo dítě bývá pravidelně obdarováváno umělecky sežmolkovanými  jednookými plyšáky, párajícími baťůžky či drahými mechanickými nefunkčími hračkami.
• občas se může stát, že chudina bývá obdarována i většími předměty, jako třeba stará dětská sedačka do auta či na kolo, sáně a jiné. Tehdy je třeba si daru považovat  a po konci potřeby se jej nezbavovat, naopak je třeba jej milosrdnému jedinci vrátit, aby ten pak mohl svým laskavým darem obšťasňovat další potřebné. Tady občas vznikají náročnější situace, kdy dobrotivý bohatec si nepamatuje přesně, koho ze svých příbuzných darem obdaroval a může vyžadovat navrácení od toho nesprávného. V tom případě musí chuďas uvést věci na pravou míru, tak aby nikoho neurazil.
• ale ne všechny dary jsou hmotného rázu. Při styku s vlídným bohatcem si např. chudina skvěle cvičí paměť, neboť, je-li pozvána přívětivým blízkým do restauračního zařízení, nikdy si nesmí zapomenout peníze.  Bohatý člověk totiž u sebe peníze nikdy nemá, aby neměl pokořující pocit, že jej někdo využívá. Vždyť i jen jeho přítomnost je obrovským vyznamenáním pro nuzáky.
• a v neposlední řadě chuďas může uvítat bohorovnou návštěvu a může si dovolit ten luxus nemít žádný názor na politiku, kulturu, sport či mezilidské vztahy, neboť si může být jist, že ten správný úsudek mu bude laskavě předložen a on pouze převezme, aniž by se musel zatěžovat nějakými poznámkami k němu.

Když lyžák, tak povinný

A opět nastal čas zimních lyžařských výcviků. Povinných jak jinak. Přesně dle starého známého přísloví „Co Čech, to lyžař“. 

Zajímalo by mě, jak vznikla tradice těchto povinných výcviků a proč se v dnešní době stále drží. 

Jistě, všichni víme, že vlekaři jsou chráněný druh a tudíž je nutné jim posílat stále nové a nové klienty. Zvláště pak v době teplé zimy, kdy by bezohledného, neuvědomělého člověka ani nenapadlo, aby jel podpořit svého vlekaře a v šestnácti stupních za jarního, příjemného větříku si pěkně zalyžoval, je tento specifický, zřejmě ohrožený druh nutné chránit všemi dostupnými prostředky. 

A tak jsou lyžařské kursy stále povinné. Samozřejmě, lze se jim vyhnout. Mnohé základní a střední školy občas lehce soucítí s rodiči, kteří nemají zrovna po kapsách osm tisíc korun českých na postarší výbavu a pět šest na výcvik a milosrdně osvobodí děti od účasti na povinném kurzu po doložení nízkého příjmu rodičů. 

Co na tom, že takové dítě se pak cítí ponížené, o rodičích nemluvě a slušný kantor se rdí až na místech, kde záda ztrácejí své jméno. Pro splnění vyšších cílů je třeba přinášet oběti a pokoření pár dětí je ve srovnání s nižším ziskem vlekaře je vskutku nedůležité. No bóže, tak si Mařka v koutku popláče, však ona si zvykne, že jsou privilegované druhy a ty ostatní.

Takové děti pak chodí do školy, aby týden ve třídě sledovaly videa o lyžařských stylech a první pomoci  spolu se šťastlivci, kteří se neúčastní ze zdravotních důvodů. Všichni občas pronesou hlášku o nemocných kloubech a křivé páteři, neboť děti, i když se to nezdá, jsou většinou soucitné

Ovšem se skupinou dětí, které by se taky rády vyhnuly povinnému kurzu, neboť jim lyžování nepřijde jako důležitá životní náplň, ale příjmy jejich rodičů jsou více méně průměrné, s tou je potřeba jednat nemilosrdně.  Přece není nic důležitějšího než pomoci vlekařům za teplých lednových dní. Co je to nějakých uvozřených  pár tisícovek za vybavení, které bude použito celý jeden týden v životě. Priority jsou dané: podpora vlekařského průmyslu.  Koneckonců dnes již za svých pár peněz může každý rodič  pozorovat své ratolesti skrz webovou kameru, jak vesele krouží mezi loužemi. Je možné, že i kytičku sněženek dobře vychované dítě domů přiveze. A to se cení.

http://lide.uhk.cz/pdf/ucitel/zumarmo1/aspekty/prilohy/04.pdf

Pro základní i střední školy je lyžařský výcvik povinný, protože je součástí osnov tělesné výchovy. Plní kromě jiného funkci zdravotní a zotavovací.

Doba zvaná "Vy to vůbec nežerete"

   Tak už to máme zas za sebou. Stalo se to včera, někdy v odpoledních hodinách.
   Jako každý rok, i tentokrát se doba řečená "Nežerte to!" náhle a překotně změnila v dobu "Vy to vůbec nežerete". Tento skok bývá velice náhlý, ale rozhodně se nedá říct nečekaný.  Neprobíhá v jediném okamžiku. V závislostech, které se nedají přesně vyjádřit probíhá na území našeho státu v různém čase, zpravidla od dvanácté hodiny polední do šesté odpolední.
   Příčina tohoto jevu je nejasná, snad jí je rozháranost ateistické duše ( sakra, tak to se mi povedlo ateistická duše), která touží po tradicích, ale která nechce ztrácet čas zkoumáním kořenů či se bojí poznání pravdy.
   Však někdy mám pocit, že ani křesťané v tom nemají úpné jasno.
Jisté je, že doba "Nežerte to!" je časově téměř shodná s dobou adventní.  O vzniku adventu existuje několik teorií, zřejmě původně byl advent  příprava na nejstarší vánoční svátek, a tím bylo Zjevení Páně neboli Epifanie. To byl významný den i tím, že se uděloval křest dospělým. Často bývá advent prezentován podobně jako doba postní před Velikonocemi. 
   Druhé období "Vy to vůbec nežerete" koresponduje s koncem adventu, který je představován západem slunce Štědrého večera a začíná tedy 25.12,  dnem Narození Páně. Ve většině domácností začíná o trochu dříve (doba je holt uspěchaná)
    Jev bude mít asi více příčin, přání hospodyněk mít na svátečním stole horu vzácného cukroví, po kterém se lačně vrhnou všichni nabuzení, rozdychtění přísedící. Ale taky možná touhu po pevných pravidlech či vyšším řádu a nebo jen po ocenění té piplavé práce, která je zapotřebí k vykrojení desítek lineckých hvězdiček, výrobě škopků bramborového salátu a upletení  mnoha vánoček.

P.S.
Velice mě pobavila jedna z definicí adventu a chování během něj  na  http://cs.wikipedia.org a to:
    Pečení cukroví je významné pro rodinný život, umožňuje rodině strávit čas spolu v pohodlí a klidu domova, navozuje příjemnou atmosféru díky aromatickým kořením a dodává domovu nádech blížících se vánoc.


    

   

Dárková taška

Dnes jsem strávila odpoledne balením posledních dárků.  Chvíle to byly příjemné, přece však byly zakaleny naprosto zbytečnými  komplikacemi způsobenými nedostatečnou disciplínou.
   Na mnohých dárkových taškách, které jako správný enviromentalista schraňuji pro opětovné využití, bylo napsáno jméno loňského obdarovaného. Taková nezodpovědnost. Jako by bylo tak těžké napsat jméno  na vizitku.  Ta se pěkně po Vánocích utrhne a příští rok se na šňůrku navleče nová. Ale kdepak, to ne, to každý fixem, nejlépe tlustým, napíše jméno přes půl tašky.
  Samozřejmě i popsaná taška se dá znova použít, chce to ale trochu přemýšlení.  Ideální je každoročně obdarovávat stejné lidi a dávat jim dárky stejných rozměrů. 
   Třeba taková Petra, ta dostane láhev vína nebo velký šampón.

Tak mě napadá, popsané tašky mají i své výhody. Člověk nemusí tolik přemýšlet, neboť taška spolehlivě určí dárek.

Taky je dobré nepsat jména, ale stav: máma, táta, teta atd.. Takových osob je v každé rodině několik a vždy se najde nějaká máma, co nepohrdne vysokou svíčkou.

Ovšem jsou lidé, kteří dárky balí bez řádu a promyšleného plánu. Ti pak skončí u potupného přelepování a odlepování.

Některá jména jsou sice pro dárce velmi  výhodná přesto ....

 P.S. Taky s bohorovným úsměvem na rtech vzpomínáte, jak babička nevyhazovala vánoční papír a místo toho jej pěkně rovnala pro opětovné využití. Ke kterému mimochodem nikdy nedošlo, neboť papír se už nikdy nenašel. To my ne, my se přece nad takové chování pěkně povzneseme.

Déja vu

    Zřejmě bych měla zajít k nějakému odborníkovi, projevují se u mně  sklony k masochismu, zvláště silně kolem osmnácté hodiny ve všední den. Jinak si neumím vysvětlit své, zatím naštěstí nepravidelné sledování pořadu Prostřeno.
   Navíc asi začínám mít problémy s vlastním ukotvením mysli v přítomnosti, často mívám kolem půl sedmé déja vu. Jinak si neumím vysvětlit, že stále slýchám stejné věty.

Je tam bujón?

Doufám, že tam není bujón.

Bujón považuji za sprosté slovo.

Bujón nikdy nepoužívám.

Já tam cítím bujón.

Jak dlouho jsi vařil ten vývar.

Ale to není vývar, to je polévka.

Ale to není krém, to je polévka.

Proč ta polévka není rozmixovaná?

Proč ta polévka je rozmixovaná?

Je ta šlehačka domácí?

Já dělám jenom domácí šlehačku.

Není ta šlehačka umělá?

Ta šlehačka se mi zdá umělá.

Tiramisu, tak na to se těším, jen doufám, že to nebude z pomazánkového másla.

Je to tiramisu z pomazánkového másla?

Tiramisu z pomazánkového másla nejím.

Byla jsem v Itálii, tam měli úplně jiné tiramisu.

Tiramisu, tak na to se těším, doufám, že bude z pravého mascarpone. 


Nebo už mám možná halucinace.  A taky se začínám bát, že se brzy přestanu ovládat, při vyslovení slova bujón.

...a nic se nestalo

Mladý člověk vyšel z metra, byl v klobouku a obutý a nic se mu nestalo. Tenhle verš pánů Šípa a Uhlíře  jsem si dnes vybavila, když jsem si přečetla titulek Julča 'Mám právo sedět' opět vylezla do zamrzlé Prahy. A na hlavě si přinesla tchoře!  v deníku Super.

   Nepochopila jsem, jak lidé tvářící se jako novináři mohou napsat článek o ničem. Chápu jejich zoufalství, Iveta  naprosto nezodpovědně spáchala sebevraždu, aniž si uvědomila,  jaká beznaděj zavládne v řadách nešťastných pisálků. Omílání Rychtářových hádek masy nezaujme a rodinu nenakrmí. Co teď.

    Naštěstí se našel hodný čtenář, kterému bylo hladového novináře líto a zaslal do redakce foto paní Julie , která sice nic zvláštního neprovedla a o bulvární slávu nestojí, ale co,  jíst se musí a Mercedes taky něco stojí.

   Myslela jsem, že nic nepřekoná můj trapný pocit nad televizním reportérem TV Nova, který stál 17.9.2013 před domem této paní a nemístně ji obtěžoval dotazy, na které paní netoužila odpovědět.  O etice reportéra nebudu  psát, neboť co si myslet o člověku, který se snaží zesměšňovat neznámou osobu, která měla v té době zřejmě nějaké psychické problémy.

   Ovšem tento článek o ničem to hravě překonal.  Paní jela v metru a nic se nestalo.