Chvála průměru

   Celý život nechápu, proč se neustále tolik brojí proti průměrnosti.
   Už jako malá  jsem se divila v našem starém dobrém socialistickém školství, proč učitelé používají slova průměrný student v podstatě jako nadávku. Vždyť pod tím průměrným studentem byl ještě student slabý, velmi slabý a debil. Ale říct, o někom  "je to slabý student" znamenalo, že je to slabý student, ale drží se, zatímco říct "je to průměrný student" většinou znamenalo, je to flákač, ignorant, kdyby chtěl, mohl mít samé jedničky, ale je líný jako veš.  To, že by taky mohl mít čtyřky a kule, ale snaží se, aby měl dvojky trojky, to opravdu tahle věta neznamenala.
   Ale nejenom ve škole se šilo do průměru, proti průměrnosti se horovalo v televizních novinách, na schůzích, ve fabrikách, všude.  Když jsme přišli na praxi, dostali jsme hned na začátku přednášku na téma "Doufáme, že z vás nevyrostou průměrní lidé, průměrní pracovníci atd. " Z čehož jasně vyplývylo, že z nás mohou vyrůst podprůměrní pracovníci, plnící tak na 60 a všechno bude v cajku.
   A protože průměr je vcelku fajn pojem, jelikož vždy záleží, jak definujeme soubor (tenhle předpoklad si snad proboha mohu dovolit i dnes) během svého života jsem prošla všemi možnými úrovněmi.  Třeba na základce jsem byla žákyně velmi dobrá, zatímco na gymplu průměrná (na svou obhajobu: za to docela dost může fakt, že jsem nedělala nástěnky, nerecitovala u památníku a hlavně všechny možné vrhy, hlavně svislý vzhůru) a na vysoké zase velmi dobrá (přiznávám, že hlavním motorem byly tři stovky prospěchového stipendia). Teď jsem se dostala do zapeklité situace, chtěla jsem napsat dobrá, ale dobrá je trojka (horší známka už na VŠ není), tudíž špatná studentka, velmi dobrá byla dvojka, takže průměrná, přitom však mít velmi dobré , do toho pár výborných stačilo na stípko, takže průměrní studenti byli finančně odměňovámi? Raději pryč z toho strašného socialismu.
   Nikdy jsem si nepomyslela, že přijde doba, kdy budu  litovat průměrné žáky a studenty 100 krát více než dříve. Vždyť už dnes je ve třídě skupina průměrných žáků (zatím ještě dost velká, ale už to dlouho trvat nebude) přehlížena, jelikož energie paní učitelky je konečná a musí ji věnovat především majitelům různých papírů na adhd, dygrafii, dysgramatismus a vůbec všem těmhle disharmonikům, kteří mají většinou velmi aktivní rodiče. Dobré kantorce to nedá, a přes to všechno, z posledních sil ještě zbytky pozornosti věnuje talentovaným dětem, ale na ty průměrné se už sil nedostává.
  Ale to, co čeká ta průměrná ubožátka od 1. září si ani neumím představit.
  A tak v hloubi duše doufám, že jednoho dne přijde čas, kdy se ohrožené skupiny průměrných ujme nějaká skupina moudrých lidí a konečně uzná, že průměrnost a obyčejnost je také zajímavá diagnóza, také se dá na ni vydat pěkná bumažka a průměrní žáci si zaslouží pozornost, ohledy ba i obdiv a svého asistenta.
   
   

   

Valentýnské šílenosti

   Nemám ráda importované svátky. Nevidím důvod, proč bych místo čekání na Ježíška měla očekávat příchod jakéhosi obézního dědka, navlečeného do rudé příšernosti a maskující dozajista alkoholový dech odérem coca-coly.
   Nevím, proč by měl nosit vajíčka velikonoční zajíček. Přemýšlím, jak by to pak bylo s těmi malovanými vejci, to je děvčata nabarví, odnesou poťouchlému hlodavci a ten je pak rozdá chlapcům? A jak do toho zapadá pomlázka?
    Proti mysli je mi slavení halloveena v zemi s katolickou tradicí. Ano, většina obyvatel jsou ateisté, z přesvědčení nebo pohodlnosti, nicméně katolické  tradice dodržují.  Proto mi přijde neomalené a bezohledné, a to je eufemismus, když průvod třeskutě vtipných masek navštíví v podvečer Památky zesnulých (u nás Všech svatých) hřbitov a vesele rejdí mezi náhrobky a babičkami, co přišly rozsvítit svíčku. Tohle jsem opravdu zažila, průvod doprovázel kdosi jako pedagogický dozor.
   A svátek sv. Valentýna mi přímo vyráží dech. Jako by nestačily  červené, plyšové polštářky ve tvaru srdcí v každé hlavní uličce supermarketů, červená, krajková tanga umně stočená do tvaru růže či vtipné trenýrky se střílejícím amorkem Ještě musím poslouchat výhrůžky z rádia, že kdo nepřijde domů s valentýnským dárkem, v lepším případě bude pranýřovám a nebo raději rovnou propadne peklu.
   Co ale musím uznat, je to jazykové obohacení, které tento svátek přináší. Jasně že znám manžu, který když mám ovulku, udělá ze mně těhulku. Ovšem tento rok jsem viděla výzvu k valentýnskému ploděníčku.
  Myslím, že po tomhle mě už nic nepřekvapí. Teď už jen pokorně čekám na den, kdy začneme slavit Den díkůvzdání.

Když dovolená, tak v Chorvatsku 5

   Po vyhodnocení všech přijatelných rizik je naprosto jasné, že letos nestrávím dovolenou ani v Egyptě, ani v Tunisku, ba dokonce ani v Turecku či Řecku. Jsem už docela stará na seznamování se s inženýry na ostrově Kos či sázky, který egyptský hotel zažije v noci adrenalinovou zábavu.
    Taktéž nemíním na dovolenou šetřit celý rok, tatarák si od huby taky trhat nebudu,  takže i letos  pojedu do Chorvatska. Bohužel, podobným myšlenkovým procesem prošla asi pěkná řádka spoluevropanů, takže na mnoho dotazů na volné apartmany jsem dostala jen čtyři pozitivní odpovědi.
  Teď už se napevno rozhoduji kam. Najít  reálné obrázky pláží  je úkol vpravdě herculovský. Všechny fotky jsou udělané tak, že člověk při pohledu na ně začne oblékat plavky, bohužel ze zkušenosti  vím, že pravda je úplně jinde.
   Docela by mě zajímalo proč. Chápu cestovní kanceláře či majitelé apartmanu, že vyfotí pláže koncem května, nejlépe po ránu, ale proč vystavují ranní fotky téměř prázdných čistých krásných pláží i běžní návštěvnící na diskuzích či blozích, nevím.
   Fotky poloprázdné Makarské jsou asi tak uvěřitelné jako pomoc ombudsmanky bílému cis heterosexuálu.
  Proto já teď budu takové dobračisko a podělím se o fotky opravdové, červencové, denní.

      Vir

   Řekla bych, že Vir je taková rekreační chatová oblast Chorvatů. Většinou jde o zánovní, rekreační domky Zadaráků nebo Zagrebáků. Sama jsem vždy bydlela v baráčku, kde se v jednom apartmánu  rekreovali majitelé nebo jejich rodiče-důchodci a zbytek pronajímali. Z čehož je jasné, že zajímavé místo k večerním toulkám to není. V podstatě je na Viru jeden kostelík a centrum, což jež změť uliček bez chodníků, po nichž jezdí troubící Chorvati a které lemují obchůdky a stánky.
   Ovšem na architektonické skvosty lze narazit i tady.

Přechod pro chodce do zdi je prostě skvostný, takových kousků je Vir plný

   Slastičaren a hospůdek dost.

   Ale k těm plážím.
    První po příjezdu na ostrov na otevřené straně do moře je Prezida, ta byla moje nejoblíbenější. Oblázková, hezký vstup do moře, nejméně lidí.

 Prezida

   Podél pláže se dá dojít až do Centaru, hustota opalujících stoupá.

Miljkovica

  Dál pokračuje stejný typ pláží.

Luka-Chorvati mají jednu krásnou vlastnost, na pláž chodí po třetí

Luka

Na konci ostrova nádherná, divoká pláž. Ještě před pár lety se tam dalo dojet autem, pokud někomu nevadí ostružinami poškrábaný lak. Loni se na jediné přístupové cestě náhle a nečekaně kdesi uprostřed objevila značka zákaz vjezdu, pouze pro cyklisty, což je legrace, neboť to auto není kde odložit.

   Na straně směrem k Pagu (kde je neskutečně teplé moře) je řekla bych lidnatěji.  Z pláží postupně znám Lučicu. Pěkná, oblázky, špičkový vstup do vody, ale nic pro mě, nejlidnatější.

I to moře je takové nějaké plnější, na pláži bylo tak husto, že jsem nefotila

   Dále Malá Slatina,  příjemná, poloprázná.

   Brdonja, pro mě taková divná, hodně člunů.

Podél ostrova po obou stranách se dá projít podél pláží, které navazují buďto jedna na druhou nebo jsou mezi nima horší či lepší chodníčky

Dále Velká Slatina, která je už trochu z ruky, takže tam chodí jen lidi přímo tam ubytovaní, sebevrazi, kteří jsou ochotni jít po Virském putu pěšky  či nezkažení optimisté, doufající, že u pláže zaparkují.

Co se mě týče, poměr cena výkon skvělý, ovšem večerní  zevlování poněkud adrenalin, chodník je na Viru asi sprosté slovo. Zato blízko Nin nebo Zadar, takže i zevlouni si přijdou na své.


   

Analysta

Člověk žije a neustále si rozšiřuje obzory. Aspoň teda já určitě.  Poslední dobou často u Popelky. Teda ne, co se týče módy a oblečení, jak by se mohlo zdát s z původního záměru  pořadu. Nevím, kde se berou dospělé paní, co se rozčilují, že v obchodním centru nemá svou prodejnu Burberry (vždyť přece mají na útratu 10000 Kč a téma Procházka po Londýně), popř. chtějí pěknou diamantovou soupravu asi tak za 1236 Kč.
   Já si rozšiřují obzory hlavně po jazykové stránce. Už jsem si zvykla na tu tému a používání československého jazyka, které jsem dříve znala je od důstojníků československé armády a pana Husáka, beru jako samozřejmost. Je možné, že s příchodem pana Babiše do vrcholné politiky zažívá tento jazyk svou renesanci.
   Co mě však stále fascinuje, jsou názvy profesí.
    Jasně, z inzerátů už vím, že šéfovi cesťáků se přece říká Area sales manager (zvláště, pokud šéfuje sám sobě), personalistovi Human resource manager (to je takový ten pán, co vás prokádruje, zda nemáte nezletilé děti a za jakou minimální mzdu jste ochoten nastoupit) a někomu, jehož pracovní náplň si vůbec neumím představit Project manager (vím jen to, že projektant to není).
   Taky vím, že ta paní, co mě každý měsíc otravuje, zda nechci rozšířit nabídku o dalších 26 programů je Sales representative a neotravuje mě, nýbrž řídí realizaci akvizic. Paní, která mě neustále telefonicky láká k návštěvě pobočky, neboť můj účet je již zastaralý a dnešní možnosti jsou úplně jiné (vím, moc dobře, co baba chce, mám se nechat pojistit proti neschopnosti splácet dluh na kartě, ne, že by banka probůh pak za mě dluh uhradila, ne, jen by uhradila úroky, no nejsou zlatí) je moje osobní bankéřka.
   Vím, že některá slova jsou již zastaralá a vlastně hanlivá, takže by mě ani ve snu nenapadlo recepční nazvat vrátnou, floristku květinářkou, asistentku ředitele sekretářkou, pracovnici call centra otravovačkou či junior assistanta poskokem.
   Nedávno mi však vyrazil dech titulek u jedné soutěžící - Analysta softwarových aplikaci. Nejdříve jsem myslela, že mám vlčí mhu, ale další den byl titulek stejný, po zadání do vyhledávače se mi opravdu takové pracovní nabídky našly. Tak nevím, jestli analytik není dostatečně nóbl nebo se jedná a specialistu na anály.