Když dovolená, tak v Chorvatsku 5

   Po vyhodnocení všech přijatelných rizik je naprosto jasné, že letos nestrávím dovolenou ani v Egyptě, ani v Tunisku, ba dokonce ani v Turecku či Řecku. Jsem už docela stará na seznamování se s inženýry na ostrově Kos či sázky, který egyptský hotel zažije v noci adrenalinovou zábavu.
    Taktéž nemíním na dovolenou šetřit celý rok, tatarák si od huby taky trhat nebudu,  takže i letos  pojedu do Chorvatska. Bohužel, podobným myšlenkovým procesem prošla asi pěkná řádka spoluevropanů, takže na mnoho dotazů na volné apartmany jsem dostala jen čtyři pozitivní odpovědi.
  Teď už se napevno rozhoduji kam. Najít  reálné obrázky pláží  je úkol vpravdě herculovský. Všechny fotky jsou udělané tak, že člověk při pohledu na ně začne oblékat plavky, bohužel ze zkušenosti  vím, že pravda je úplně jinde.
   Docela by mě zajímalo proč. Chápu cestovní kanceláře či majitelé apartmanu, že vyfotí pláže koncem května, nejlépe po ránu, ale proč vystavují ranní fotky téměř prázdných čistých krásných pláží i běžní návštěvnící na diskuzích či blozích, nevím.
   Fotky poloprázdné Makarské jsou asi tak uvěřitelné jako pomoc ombudsmanky bílému cis heterosexuálu.
  Proto já teď budu takové dobračisko a podělím se o fotky opravdové, červencové, denní.

      Vir

   Řekla bych, že Vir je taková rekreační chatová oblast Chorvatů. Většinou jde o zánovní, rekreační domky Zadaráků nebo Zagrebáků. Sama jsem vždy bydlela v baráčku, kde se v jednom apartmánu  rekreovali majitelé nebo jejich rodiče-důchodci a zbytek pronajímali. Z čehož je jasné, že zajímavé místo k večerním toulkám to není. V podstatě je na Viru jeden kostelík a centrum, což jež změť uliček bez chodníků, po nichž jezdí troubící Chorvati a které lemují obchůdky a stánky.
   Ovšem na architektonické skvosty lze narazit i tady.

Přechod pro chodce do zdi je prostě skvostný, takových kousků je Vir plný

   Slastičaren a hospůdek dost.

   Ale k těm plážím.
    První po příjezdu na ostrov na otevřené straně do moře je Prezida, ta byla moje nejoblíbenější. Oblázková, hezký vstup do moře, nejméně lidí.

 Prezida

   Podél pláže se dá dojít až do Centaru, hustota opalujících stoupá.

Miljkovica

  Dál pokračuje stejný typ pláží.

Luka-Chorvati mají jednu krásnou vlastnost, na pláž chodí po třetí

Luka

Na konci ostrova nádherná, divoká pláž. Ještě před pár lety se tam dalo dojet autem, pokud někomu nevadí ostružinami poškrábaný lak. Loni se na jediné přístupové cestě náhle a nečekaně kdesi uprostřed objevila značka zákaz vjezdu, pouze pro cyklisty, což je legrace, neboť to auto není kde odložit.

   Na straně směrem k Pagu (kde je neskutečně teplé moře) je řekla bych lidnatěji.  Z pláží postupně znám Lučicu. Pěkná, oblázky, špičkový vstup do vody, ale nic pro mě, nejlidnatější.

I to moře je takové nějaké plnější, na pláži bylo tak husto, že jsem nefotila

   Dále Malá Slatina,  příjemná, poloprázná.

   Brdonja, pro mě taková divná, hodně člunů.

Podél ostrova po obou stranách se dá projít podél pláží, které navazují buďto jedna na druhou nebo jsou mezi nima horší či lepší chodníčky

Dále Velká Slatina, která je už trochu z ruky, takže tam chodí jen lidi přímo tam ubytovaní, sebevrazi, kteří jsou ochotni jít po Virském putu pěšky  či nezkažení optimisté, doufající, že u pláže zaparkují.

Co se mě týče, poměr cena výkon skvělý, ovšem večerní  zevlování poněkud adrenalin, chodník je na Viru asi sprosté slovo. Zato blízko Nin nebo Zadar, takže i zevlouni si přijdou na své.


   

Analysta

Člověk žije a neustále si rozšiřuje obzory. Aspoň teda já určitě.  Poslední dobou často u Popelky. Teda ne, co se týče módy a oblečení, jak by se mohlo zdát s z původního záměru  pořadu. Nevím, kde se berou dospělé paní, co se rozčilují, že v obchodním centru nemá svou prodejnu Burberry (vždyť přece mají na útratu 10000 Kč a téma Procházka po Londýně), popř. chtějí pěknou diamantovou soupravu asi tak za 1236 Kč.
   Já si rozšiřují obzory hlavně po jazykové stránce. Už jsem si zvykla na tu tému a používání československého jazyka, které jsem dříve znala je od důstojníků československé armády a pana Husáka, beru jako samozřejmost. Je možné, že s příchodem pana Babiše do vrcholné politiky zažívá tento jazyk svou renesanci.
   Co mě však stále fascinuje, jsou názvy profesí.
    Jasně, z inzerátů už vím, že šéfovi cesťáků se přece říká Area sales manager (zvláště, pokud šéfuje sám sobě), personalistovi Human resource manager (to je takový ten pán, co vás prokádruje, zda nemáte nezletilé děti a za jakou minimální mzdu jste ochoten nastoupit) a někomu, jehož pracovní náplň si vůbec neumím představit Project manager (vím jen to, že projektant to není).
   Taky vím, že ta paní, co mě každý měsíc otravuje, zda nechci rozšířit nabídku o dalších 26 programů je Sales representative a neotravuje mě, nýbrž řídí realizaci akvizic. Paní, která mě neustále telefonicky láká k návštěvě pobočky, neboť můj účet je již zastaralý a dnešní možnosti jsou úplně jiné (vím, moc dobře, co baba chce, mám se nechat pojistit proti neschopnosti splácet dluh na kartě, ne, že by banka probůh pak za mě dluh uhradila, ne, jen by uhradila úroky, no nejsou zlatí) je moje osobní bankéřka.
   Vím, že některá slova jsou již zastaralá a vlastně hanlivá, takže by mě ani ve snu nenapadlo recepční nazvat vrátnou, floristku květinářkou, asistentku ředitele sekretářkou, pracovnici call centra otravovačkou či junior assistanta poskokem.
   Nedávno mi však vyrazil dech titulek u jedné soutěžící - Analysta softwarových aplikaci. Nejdříve jsem myslela, že mám vlčí mhu, ale další den byl titulek stejný, po zadání do vyhledávače se mi opravdu takové pracovní nabídky našly. Tak nevím, jestli analytik není dostatečně nóbl nebo se jedná a specialistu na anály.