Nemám ráda importované svátky. Nevidím důvod, proč bych místo čekání na Ježíška měla očekávat příchod jakéhosi obézního dědka, navlečeného do rudé příšernosti a maskující dozajista alkoholový dech odérem coca-coly.
Nevím, proč by měl nosit vajíčka velikonoční zajíček. Přemýšlím, jak by to pak bylo s těmi malovanými vejci, to je děvčata nabarví, odnesou poťouchlému hlodavci a ten je pak rozdá chlapcům? A jak do toho zapadá pomlázka?
Proti mysli je mi slavení halloveena v zemi s katolickou tradicí. Ano, většina obyvatel jsou ateisté, z přesvědčení nebo pohodlnosti, nicméně katolické tradice dodržují. Proto mi přijde neomalené a bezohledné, a to je eufemismus, když průvod třeskutě vtipných masek navštíví v podvečer Památky zesnulých (u nás Všech svatých) hřbitov a vesele rejdí mezi náhrobky a babičkami, co přišly rozsvítit svíčku. Tohle jsem opravdu zažila, průvod doprovázel kdosi jako pedagogický dozor.
A svátek sv. Valentýna mi přímo vyráží dech. Jako by nestačily červené, plyšové polštářky ve tvaru srdcí v každé hlavní uličce supermarketů, červená, krajková tanga umně stočená do tvaru růže či vtipné trenýrky se střílejícím amorkem Ještě musím poslouchat výhrůžky z rádia, že kdo nepřijde domů s valentýnským dárkem, v lepším případě bude pranýřovám a nebo raději rovnou propadne peklu.
Co ale musím uznat, je to jazykové obohacení, které tento svátek přináší. Jasně že znám manžu, který když mám ovulku, udělá ze mně těhulku. Ovšem tento rok jsem viděla výzvu k valentýnskému ploděníčku.
Myslím, že po tomhle mě už nic nepřekvapí. Teď už jen pokorně čekám na den, kdy začneme slavit Den díkůvzdání.
Žádné komentáře:
Okomentovat