Jako jeden muž jsme se nedávno durdili, když nám zakázali
používat označení pomazánkové máslo, marmeláda, rum a další.
Myslím si, že
rozhořčení bylo naprosto oprávněné, neboť označení pomazánkové máslo se v našich
krajích používá od začátku sedmdesátých let minulého století a vzniklo na
základě spotřebitelského zadání na sníženou energetickou hodnotu a dobrou
roztíratelnost při nízkých teplotách. Pochybuji, že by v dobách totality,
kdy lidé věřili více svým očím a uším než reklamě, by se někdo snažil lidem
vnutit názor, že pomazánkové máslo je máslo. Mimochodem, nevěřím tomu, že houfy cizích
turistů samozřejmě znalých češtiny se nechaly nachytat kelímkem s nápisem,
který už se skoro bojím vyslovit, a proto již naši zemi raději nikdy
nenavštíví. A i kdyby, cizinec není našinec. A našinec, ten ví.
U zakázaného slova
marmeláda mnou cloumá vztek ještě větší, zvláště když pomyslím na to, že slovo
marmeláda pochází z portugalského slova marmelo neboli kdoule. O citrusech
nic. Jo jistě, jsou tady zase ty davy
podvedených, češtinu se učících Angličanů, co chtějíce si koupit pomerančovou
marmeládu, přišli domů s rybízovou. Na nás, zvyklé na meruňkovou marmeládu
netřeba brát ohled.
Dobře u slova rum
jsem ochotná kapitulovat, ale stejně našinec ví a tuzemák si s třtinovým nesplete.
Ani alkoholik.
Proto mě tolik
rozesmutnilo, že jsme se nejen vzdali svých slov, ale ještě blbě používáme ta
povolená.
Miluji dva dorty,
pařížský a harlekýn, všechny ostatní jsou pro mě korpus s něčím (dříve
jsem říkala s máslem, dnes vím, že máslo neviděly ani z rychlíku).
Přesto jsem ani jeden z nich už léta
neochutnala. Při objednávání pařížského
dortu mě většinou přejde chuť při dotazu cukrářky, zda chci nízký či vysoký,
nedáme tam banán, všichni ho dnes chtějí, popř. dáme dva krémy, že jo. Ne, opravdu tu hrůzu nechci, vím, že historie
pařížského dortu v českých zemích je nejasná, ale proč nemůžeme dodržovat
tradici nízkého sachrova korpusu s pařížskou šlehačkou a čokoládovou polevou. Proč musím dostat
něco vysokého, dvoubarevného s čouhajícím něčím.
 |
| naposledy jsem dostala tenhle pařížský, naštěstí aspoň bez banánu |
No a s harlekýnským
dortem většinou pochodím stejně, na mou prosbu většinou následuje nadzdvižené obočí, jako co je to za retro
přání, ošklíbnutí po způsobu gurmánů a gurmetů z Prostřena a pak už
následují dotazy na výšku a ovoce.
Jasně na pařížský a
harlekýnský dort neexistuje státní ani oborová norma, ale proč se nemůžeme
řídit tradicí a dodržovat receptury. Přece může cukrářka i se zdviženým obočím
upéct nízký kakaový korpus a na něj nastříkat šlehačku a pařížskou šlehačku.
 | ||
| po takovém harlekýnu toužím, zdroj jestreb.cz |
 |
| nebo tenhle pařížský, zdroj vaho.cz |
Žádné komentáře:
Okomentovat