A opět nastal čas zimních lyžařských výcviků. Povinných jak
jinak. Přesně dle starého známého přísloví „Co Čech, to lyžař“.
Zajímalo by mě, jak vznikla tradice těchto povinných výcviků
a proč se v dnešní době stále drží.
Jistě, všichni víme, že vlekaři jsou chráněný druh a tudíž
je nutné jim posílat stále nové a nové klienty. Zvláště pak v době teplé
zimy, kdy by bezohledného, neuvědomělého člověka ani nenapadlo, aby jel
podpořit svého vlekaře a v šestnácti stupních za jarního, příjemného
větříku si pěkně zalyžoval, je tento specifický, zřejmě ohrožený druh nutné
chránit všemi dostupnými prostředky.
A tak jsou lyžařské kursy stále povinné. Samozřejmě, lze se
jim vyhnout. Mnohé základní a střední školy občas lehce soucítí s rodiči,
kteří nemají zrovna po kapsách osm tisíc korun českých na postarší výbavu a pět
šest na výcvik a milosrdně osvobodí děti od účasti na povinném kurzu po
doložení nízkého příjmu rodičů.
Co na tom, že takové dítě se pak cítí ponížené, o rodičích
nemluvě a slušný kantor se rdí až na místech, kde záda ztrácejí své jméno. Pro
splnění vyšších cílů je třeba přinášet oběti a pokoření pár dětí je ve srovnání
s nižším ziskem vlekaře je vskutku nedůležité. No bóže, tak si Mařka
v koutku popláče, však ona si zvykne, že jsou privilegované druhy a ty
ostatní.
Takové děti pak chodí
do školy, aby týden ve třídě sledovaly videa o lyžařských stylech a první
pomoci spolu se šťastlivci, kteří se
neúčastní ze zdravotních důvodů. Všichni občas pronesou hlášku o nemocných
kloubech a křivé páteři, neboť děti, i když se to nezdá, jsou většinou soucitné
Ovšem se skupinou
dětí, které by se taky rády vyhnuly povinnému kurzu, neboť jim lyžování
nepřijde jako důležitá životní náplň, ale příjmy jejich rodičů jsou více méně průměrné,
s tou je potřeba jednat nemilosrdně.
Přece není nic důležitějšího než pomoci vlekařům za teplých lednových
dní. Co je to nějakých uvozřených pár
tisícovek za vybavení, které bude použito celý jeden týden v životě.
Priority jsou dané: podpora vlekařského průmyslu. Koneckonců dnes již za svých pár peněz může
každý rodič pozorovat své ratolesti skrz
webovou kameru, jak vesele krouží mezi loužemi. Je možné, že i kytičku sněženek
dobře vychované dítě domů přiveze. A to se cení.
Pro základní i střední
školy je lyžařský výcvik povinný, protože je součástí osnov tělesné výchovy.
Plní kromě jiného funkci zdravotní a zotavovací.
Taky jsem si říkala, co je to za zlo, že všichni musíme jet na lyžák, nikdy jsem netíhla k akcím vyznačujícím se nedostatkem soukromí a dostatkem alkoholu, o kterém nikdo nevěděl, kde se tam vzal, no vážně. Jela jsem, protože byl přece povinný. Že by se tam někdo uzdravil nebo zotavil, o tom nevím, spíš naopak (na první sjezd na běžkách z kopce vyjetou stopou, kdy se několik z nás nejdřív rozjelo nekontrolovatelnou rychlostí, abychom následně napadali na hromadu pod kopcem, nezapomenu).
OdpovědětVymazatO dva roky později jsem se vyhnula cyklisťáku, který byl stejně povinný (a nejspíš plnil podobně zdravotní a zotavovací funkci). I přesto jsem kupodivu odmaturovala.
Zřejmě jste šťastná žena. Já zažila na VŠ, že holka co si zvrtla nohu (tady je ten zotavovací efekt) nedostala zápočet a musela jet znova. A FTVS to nebyla.
OdpovědětVymazatTen, kdo vymyslel povinný lyžařský výcvik pod pohrůžkou, že student bez jeho absolvování nebude připuštěn k maturitě, zřejmě nemá děti nebo je vášnivý lyžař (popř.obojí) a měl by takové nesmyslné akce povinně sponzorovat !!!
OdpovědětVymazatNebo bratr vlekaře
OdpovědětVymazat