Dárková taška

Dnes jsem strávila odpoledne balením posledních dárků.  Chvíle to byly příjemné, přece však byly zakaleny naprosto zbytečnými  komplikacemi způsobenými nedostatečnou disciplínou.
   Na mnohých dárkových taškách, které jako správný enviromentalista schraňuji pro opětovné využití, bylo napsáno jméno loňského obdarovaného. Taková nezodpovědnost. Jako by bylo tak těžké napsat jméno  na vizitku.  Ta se pěkně po Vánocích utrhne a příští rok se na šňůrku navleče nová. Ale kdepak, to ne, to každý fixem, nejlépe tlustým, napíše jméno přes půl tašky.
  Samozřejmě i popsaná taška se dá znova použít, chce to ale trochu přemýšlení.  Ideální je každoročně obdarovávat stejné lidi a dávat jim dárky stejných rozměrů. 
   Třeba taková Petra, ta dostane láhev vína nebo velký šampón.

Tak mě napadá, popsané tašky mají i své výhody. Člověk nemusí tolik přemýšlet, neboť taška spolehlivě určí dárek.

Taky je dobré nepsat jména, ale stav: máma, táta, teta atd.. Takových osob je v každé rodině několik a vždy se najde nějaká máma, co nepohrdne vysokou svíčkou.

Ovšem jsou lidé, kteří dárky balí bez řádu a promyšleného plánu. Ti pak skončí u potupného přelepování a odlepování.

Některá jména jsou sice pro dárce velmi  výhodná přesto ....

 P.S. Taky s bohorovným úsměvem na rtech vzpomínáte, jak babička nevyhazovala vánoční papír a místo toho jej pěkně rovnala pro opětovné využití. Ke kterému mimochodem nikdy nedošlo, neboť papír se už nikdy nenašel. To my ne, my se přece nad takové chování pěkně povzneseme.